Čtení na víkend: Dobrý skutek za všechny prachy

Jana, mladá opora souboru oblastního divadla, seděla u zrcadla a  připravovala se na představení. Mechanicky si nanášela líčidla a netvářila se přitom zrovna přívětivě. Její kolegyně Eva ji proto trochu popíchla: „Co s tebou dneska je, zdáš se mi nějaká nenaladěná.“ „Kdybys měla za sebou takový zájezd, co já, budeš bílá vzteky,“ odpověděla jí Jana poněkud rozdurděně.

Evu to zaujalo a vyptávala se dál: „Co to bylo vůbec za kšeft?“ „Prosím tě,“ odsekla jí Jana. Ovšem pochopila, že když to nakousla, bude se muset o svůj zážitek podělit.

„Víš, jak dělám to scénické čtení z Betty McDonaldové…“ „To ještě někdo chce?“ divila se Eva. Jana se usmála, protože to sama úplně nechápala. „Jo, nemusela bych dělat nic jinýho…. ale přestaň mě přerušovat, jestli to teda chceš slyšet.“

Eva kývla a a Jana se dala do vyprávění: „Pozvali mě s tím čtením do Bystřin a při té příležitosti mě ta paní z kulturáku požádala, jestli bych odpoledne neudělala charitu pro domov seniorů a já blbá se nechala ukecat.“

„Tos mi mohla zavolat, za dva panáky bych ti to rozmluvila,“ řekla Eva, která si právě oprašovala nos pudrem. „Po bitvě je každej generál,“ konstatovala Jana. „Necháš mě to dopovídat, nebo ne“ dodala naoko výhružně.

„Jasně,“ přitakala Eva a Jana spustila  monolog: „Rozbilo se mi auto, takže jsem musela jet vlakem. Kulturnice na mě čekala na zastávce. Vezla jsem těžkou tašku a do toho domova to byly přitom snad dva kilometry. Myslela jsem, že umřu, protože mi kručelo v břiše, měla jsem žízeň a chtělo se mi na záchod. Navíc jsem přijela se zpožděním, tudíž mě okamžitě nahnali do malého sálku, kde ti senioři už netrpělivě čekali a vztekali se, proč jdu pozdě.“

„Hm, asi bych se otočila a odkráčela na jídlo,“ podotkla Eva a na hlavu si nasadila paruku, jíž malým zeleným hřebínkem ještě přečesávala. „No jo, ale já jim to slíbila,“ vzdychla si Jana a soukala se přitom do těsné sukně.

„Já ti rozumím. To jsou přesně chvíle, kdy člověk neví, co si počít… ale snad ta beseda jinak proběhla příjemně,“ pokračovala Eva. „Hm, byla opravdu výživná. Jeden chlap mi vynadal, že mě špatně vidí, protože si nevzal brýle a nějaká paní do toho křičela, aby ji odvezli do pokoje, protože ji bolí záda.“ 

Evě se konečně podařilo zapíchnout do paruky růžovou mašli a proto si trochu zažertovala na Janin účet: „Dali ti pak aspoň litr koňaku, aby ses vzpamatovala?“

Jana si zaťukala na čelo: „Ani náhodou, a pracovnice  domova se ještě divila, že jsem odmítla její pozvání, abych se k nim za měsíc dostavila a opět zadarmo. Zřejmě si myslí, že doprava nic nestojí.“

„To víš, ona  určitě chodí do práce z lásky,“ pronesla Eva pobaveně. „Ať si dělá, co uzná za vhodný,“ zabručela Jana a uvědomila si, že za okamžik začne představení.

Svěřila se proto ještě Evě, čím celý bizarní zážitek vyvrcholil:

„Když mě kulturnice vlekla zpátky přes celý město, pochvalovala si, jak se jí letos podařilo ušetřit a že si díky tomu může pozvat televizní hvězdu Mrákovou.“ „Mráková…Mráková…,to je ta, co hraje v seriálu o zvířatech a pravidelně vystrkuje vnady v bulváru,“ ujišťovala se Eva. „Jo, to je ona.“

„Doufám, že ti ta upřímná duše vyzvonila i její honorář, když na tobě tak báječně ušetřila.“ „Neboj, svěřila se mi a podrž se. Mráčková si bere za každé vystoupení patnáct tisíc.“

Eva tiše hvízdla a Jana si uvědomila, že ji ničí vztek. Naštěstí se ozval hlas divadelního inspicienta: „Dámy, na scénu,“ a Jana mohla zase utéct na dvě hodiny z reality dnešního zmateného světa.

O autorce:

Martina Bittnerová se věnuje především psaní knih. Dosud jste si od ní mohli přečíst třeba soubor příběhů o ženách Spisovatelky a Éros, humorné povídky o vztazích Na nevěru se neumírá, knihu Utajené životy slavných Čechů, nebo nejnovější román V průšvihu. Více se o její tvorbě i životě dočtete na stránkách martinabittnerova.cz

Foto zdroj: profimedia.cz