COŽ TAKHLE DÁT SI … … …TUŇÁKA

Což takhle dát si …tuňáka?

O tom, že je maso nezdravé, a podle slov mého váženého profesora chemie, doslova hnije v našich útrobách, nemusíme sáhodlouze polemizovat. K našemu štěstí máme pro trávící soustavu i dobré zprávy. Existují totiž také masa, na která se tato skoupá kritéria až toliko nevztahují. Do skupiny bílkovinného zdroje, jež si naše tělo /bez ohledu na jeho skutečné rozložení/ chtě nechtě vyžaduje, patří maso drůbeží, zejména pak kuřecí.

Opeřenci jako takoví však zůstávají v těsném závěsu za čímkoli nasáklým vodou, nejlépe mořskou. Ryby jsou, podle slov odborníků, jedním z nejlepších obohacení pro náš organismus. Proto, bychom neměli hledět na jejich nehoráznou cenu a zařazovat, podotýkám kvalitní rybí maso, alespoň třikrát týdne do našeho jídelníčku. Budeme-li mít v takovéto frekvenci před sebou na talíři sladkovodní a ještě lépe mořskou specialitku, můžeme se spolehnout, že za malou chvíli zkonzumujeme také úctyhodné kvantum veledůležitých minerálních látek. Naše zdraví bude tímto veskrze příjemným činem, rázem podepřeno o cenný obsah fosforu, vápníku, hořčíku i draslíku. A doslova největší radost, dopřejeme takovýmto chutným obědem, nejen dietologům, ale především naší štítné žláze, jíž poskytneme neodmyslitelnou dávku jódu.

Gurmáni, si jistě dopřejí výběr z bohatého menu, některé příslovečné rybářské restaurace, což je sice záležitost navýsost příjemná, ale v mnohých směrech ryze nepraktická, seč nelze provozovat denně. Nezoufejme, není však důvod, proč bychom se museli o ryby ošizovat. Hospodyňky jsou dobře obeznámeny s mnoha variantami supermarketové rybí nabídky. Jistě se mnou budete souhlasit, že jednou z nejrychleji připravených ryb, je vedle zmrazené konzistence, právě její konzervovaná podoba.

Ryba je vůbec nesmírně vděčná, jelikož je vhodná pro všední den, neděli i svátek a nejen tehdy. Často bývá také jakýmsi blahodárným vykoupením z několika týdenního půstu, v končinách před i za oceánem. Například v takovém Japonsku se náboženských rituálů, postihujících žaludek dočasnou hladovkou, příliš neděsí, ostatně proč také? Po celou dobu odříkání, je jim nabízeno povolené rybí maso, u něhož prý nelze přesně určit, zda má nebo nemá býti také zapovězeno.

Nám, kterým bible hlavu nezamotala, čímž chci pouze říci, že si jakékoliv rybí, i jiné maso, můžeme dopřát, dle svého moudrého úsudku, vyzdvihnu nepřeberné možnosti využití tuňáka. Tuňák, z „čeledi šupinatců“, si dávno vydobyl místo na servírovacím tácu. K dobru je mu, že jeho cena, se pohybuje o něco níže než je zvykem jeho kaviárových „dětí“ a navíc, by nám měl též zaručit jistou prevenci proti různým civilizačním chorobám. Milovníky olivového nálevu jistě nebude příliš znervózňovat fakt, že tuňákovo maso skrývá poněkud vyšší procento tuku. Tuňákovy oblíbenci dobře tuší, že v tom nepatrném sádélku je rozpuštěn navíc i vitamín A a D a za nimi se nesměle tlačí i některá „Béčka“, jimž je do tuků zakázán přístup.

Nu, trošku si jako to zklamané béčko připadám, jsem sice u zdroje, ale protože ryby nerada, ani nevím o co všechno se připravuji.

Tak pozor na kosti, dobrou chuť a příjemný den.