CO JE TO NADMĚRNÝ STRACH O ZDRAVÍ Jednou z nejrozšířenějších nemocí je diagnóza.

Bezprostřední příčinou je stresová reakce, která vzniká například při nemoci, úrazu, vyčerpání, pracovních či osobních potížích a spouští bludný kruh stresového prožívání. Následné příčiny, které udržují obavy o zdraví a neumožní jejich pozvolné odeznění, ale naopak vytvářejí stále nové obavy, jsou založené na nadměrném zabezpečování se před tělesnými příznaky. Nadměrné zabezpečování vychází z nepřiměřených obav z toho, jak se bude situace vyvíjet. Projeví se přehnanou kontrolou všeho, co souvisí se zdravím, opakovaným ujišťováním se u druhých, vyhýbání se potenciálně „zdraví škodlivým“ aktivitám apod.

OTEC MĚL STEJNÉ POTÍŽE A ZEMŘEL

Roman přestal kouřit před deseti lety. Loni měl často pocit, že by mohl dostat srdeční infarkt. V práci byl pod vzrůstajícím stresem, protože musel pracovat stále více. Aby se vyrovnal s tímto stresem, více pil. Největší Romanův problém byly bolesti v hrudníku. Šel proto k praktickému lékaři. Ten mu udělal nějaká vyšetření a pak řekl, aby si nedělal starosti. Doporučil ho také ke kardiologovi (specialista na choroby srdce), který provedl vyšetření a řekl Romanovi, že má srdce v pořádku. Bolesti se ale vrátily. To Romana vyděsilo. Stejnými příznaky trpěl jeho otec, který nakonec na infarkt zemřel. Roman začal navštěvovat lékaře znovu a znovu. Při každé návštěvě ho lékař znovu ujistil, že nemá žádné známky náběhu na infarkt. A poslal Romana na další vyšetření a laboratorní testy.

Jednou při výročí otcovy smrti se Roman cítil tak mizerně, že byl přesvědčen, že zemře. Kromě bodavých pocitů na hrudi se také třásl, potil a těžce dýchal. Strašně mu začalo bušit srdce, chvílemi měl pocit, že se udusí. Jeho manželka Lída se tak vyděsila, že zavolala lékaře. Po pečlivém vyšetření lékař zjistil, že Roman prožil záchvat paniky. Přes všechny tělesné příznaky nebyl Roman skutečně tělesně nemocen. Místo toho lékař navrhl, aby šel Roman za psychiatrem. Roman dostal strach, že to znamená, že si o něm myslí, že se zbláznil. Ve skutečnosti trpěl tím, čemu se říká strach o zdraví, tedy psychickým problémem, který je léčitelný.

Co jsme se dozvěděli z Romanova příběhu?

· V době objevení potíží vzrůstal stres z práce.
· Prožíval tělesné příznaky (bolesti hrudníku, pocení, třes a obtížné dýchání), které ho velmi znepokojovaly.
· Kontroloval své tělo kvůli známkám nemoci a začal se chovat, jako by byl nemocen.
· Žádal o ujištění, že není nemocen (hlavně od svého lékaře, ale také od své ženy), čímž se mu ulevilo, ale pouze krátkodobě.

VŽDY O SEBE PEČLIVĚ DBEJ, VŽDYŤ VÍŠ, JAK JSI KŘEHKÁ

Zuzana, 20letá sekretářka, je křehce vyhlížející mladá žena, která se od dětství trochu více obávala o své zdraví. Když matka Zuzanu rodila, trvalo to velmi dlouho. V průběhu dětství se o ni matka téměř neustále obávala. Opakovaně Zuzaně říkala: „Vždy o sebe pečlivě dbej, vždyť víš, jak jsi křehká.“ Přestože byla jako dítě zřídka nemocná, její matka ji nechávala doma, kdykoli byla nachlazená, nebo když hrozila chřipková epidemie. To utvrdilo Zuzanu v tom, že vyhýbání se nemocným lidem ji ochrání před nákazou, se kterou by se její tělo nevyrovnalo.

Zuzana nedávno opustila domov a přestěhovala se do bytu v centru města. Jedno odpoledne se Zuzana po náročném pracovním dni vrátila domů s bolestí hlavy. Nebylo jí dobře, šla si lehnout do postele. Jak ležela v temném pokoji, vzpomněla si, že četla v novinách o mladé ženě, která měla bolesti hlavy a za několik hodin zemřela na meningitidu. Zuzana dostala strach, aby se jí nestalo totéž. Bolest hlavy se zhoršovala. Když jí však spolubydlící řekla, že vypadá docela dobře, toto ujištění ji uklidnilo. Zuzana si vzala další den volno a šla do knihovny studovat příznaky meningitidy. Stále se necítila dobře a čtení jí způsobovalo ještě větší bolesti hlavy.
Od té doby se začala Zuzana stále více kontrolovat v tom, co dělá a kam chodí. Když se objevilo pouze slabé bolení hlavy (které se projevovalo dost často), šla ihned do postele a sledovala svoje příznaky. Když byla bolest větší, volala si lékaře nebo šla na středisko. Lékaři ji vždy znovu ujistili, že to není meningitida. Postupně se Zuzana přestala stýkat s lidmi. Stáhla se do sebe a prožívala smutek. Domnívala se, že dělá to nejlepší, aby si pomohla, přesto se jí zdálo, že se její potíže zhoršují.

Podobnosti případu Zuzany a Romana:

· také zažívala stres ve svém životě;
· měla také tělesné příznaky – bolesti hlavy;
· těmito příznaky se hodně zabývala, zaměřovala se na ně: „bolí mě hlava natolik, abych zavolala lékaře“;
· žádala o ujištění, které ji krátkodobě ulevilo;
· co se dělo, vidíme na diagramu (obr. 2).
Tělesné příznaky vznikají z mnoha příčin a tělesná nemoc může být jednou z nich, ovšem často se objevují podobné příznaky jako důsledek stresu, deprese či úzkosti. Naše tělo totiž reaguje tělesnými změnami i na běžné obavy a starosti. Když je někdo dlouhodobě přetížen, vystaven stresu nebo se něčeho obává, může mít příznaky, které vypadají jako tělesná nemoc. Například může mít pocit, že nemůže dýchat, že mu buší srdce, má stažený žaludek, nutí ho to jít opakovaně močit, bolí ho hlava, záda, břicho. Typické pro prožívání stresu je mít bolesti na hrudníku a mravenčení v prstech. Člověk si však může začít vykládat tyto příznaky jako známky vážné nemoci a myslet si, že je skutečně nemocen. Tyto myšlenky vedou k tomu, že začne být velmi vystrašený. Obavy samy pak vedou k výskytu dalších tělesných příznaků … a tak dále v bludném kruhu.
Tělesné příznaky jsou skutečné, i když jsou způsobeny stresem, vyčerpáním, úzkostí nebo depresí. Člověk je doopravdy prožívá, nevymýšlí si je. Problém je však v jejich interpretaci.

Ukázka z knihy Nadměrný strach o zdraví, nakladatelství Portál Odkaz na knihu a redakci