Co by ženy mužům nikdy nepřiznaly? Prohřešky, které vás pobaví…

Nikdo není dokonalý

Kdybychom byly všechny bezchybné, byla by na světě nuda. Chápou to určitě i naši partneři a manželé, přesto ale každá z nás má nějaké své malé tajemství. I když v zásadě o nic nejde, nikomu tím neubližujeme a spíše bychom se nad takovým prohřeškem společně mohli zasmát, necháváme si je pro sebe. A nakonec proč ne? Však my také o druhých nevíme úplně všechno, a možná ani vědět nechceme. Probrali jsme se svými kamarádkami a známými, co právě ony před zraky ostatních skrývají, a vybrali jsme pro vás pět odpovědí, které nás nejvíce pobavily. Užijte si je i vy.

Jím dětem sladkosti – třicetiletá Klára se nám svěřila s touto neřestí a také se způsobem, jak ji maskuje. „Vždy když děti dostanou něco sladkého od babiček nebo od nás samotných, myslím na tyto dobroty, dokud jsou někde v dosahu. Často se neovládnu a zkrátka jim nějakou tu pochoutku ujím. Pak se ale za to stydím, a tak se nepřiznám. Jako posledně, když jsem zmizelou čokoládu z košíku na stole svedla na psa. Děti to už ale stejně tuší, kdo jim na sladkosti chodí,“ směje se při svém vyprávění.

Jednou za čas si koupím malé oblečení – „…pak si ho schovávám do skříně s nadějí, že do něj zhubnu. Bohužel se tak nikdy přibližně za čtyři roky nestalo, a tak oděvy po čase dále prodávám, rozdávám kamarádkám nebo po dobročinných bazarech.“ S tímto tajemstvím se nám svěřila kosmetička Jitka. „Manžel by mě za takové chování asi nepochválil, nebo by si myslel, že jsem blázen,“ dodává. „Nikomu tím ale neškodím a vždy se alespoň na chvíli zasním, jaké by bylo takové oblečení nosit. A hlavně věřím, že jednou se mi to také povede,“ přiznává Jitka naštěstí s dostatečným nadhledem.

článek

Čtu sladkobolné romány – „Je mi čtyřicet, pracuji jako advokátka, a tak si myslím, že červenou knihovnu bych opravdu číst neměla,“ říká nám Petra. „Nebo alespoň tak, aby o tom nikdo nevěděl,“ doplňuje. „Zkrátka si občas potřebuji vyčistit mozek, a proto sáhnu po knize, která svojí kvalitou opravdu za mnoho nestojí, ale já si ji užiju, a to je hlavní. Nicméně svému manželovi, který pracuje jako lékař a který je velmi realisticky založený, se s tím rozhodně nesvěřuji. Nemusí vědět, nad jakou romantikou si občas popláču,“ vysvětluje spiklenecky.

Chodím spát v hrozném pyžamu a v ponožkách – „Se svým přítelem dosud nebydlím, jen u sebe přespáváme. To se pak vždy snažím o nějaký sexy úbor, košilku a podobně. Jakmile jsem ale sama, vklouznu do toho nejšílenějšího, ale zároveň nejpohodlnějšího pyžama, které mám, a v něm spím. Protože jsem zimomřivá, nechybí ani ty nejteplejší ponožky. Vím, že to není nic hrozného, ale ještě chvíli si svoje spací tajemství ponechám, může si přece myslet, že jsem sexy každou noc.“ To jsme se dozvěděli od Hanky, a některé z nás přiznáváme, že to máme podobně.

Neumím uvařit knedlíky – Helena si ze své nedokonalosti nic nedělá. „Vždy když má můj muž chuť na knedlíky, zapojím mamku nebo tetu, u kterých se stavím cestou práce, a domácí knedlíky jsou na stole. Já jsem to po pár pokusech vzdala a manžel asi vůbec netuší, odkud se u nás tohle jídlo bere. Pozná, že nejsou kupované, ale asi neví, že se s nimi nevařím já, nikdy to neřešil. Docela se těším, až mu jednou svůj fígl prozradím a společně se pobavíme. Od svatby máme dva roky a kvůli knedlíkům si mě snad nebral,“ vypráví nám a my tím ukončujeme přehled malých ženských tajemství.

A co skrýváte vy, milé čtenářky? Přispějte do diskuse, ať se společně zasmějeme. Možná zjistíme, že jsme na tom všechny úplně stejně.