Chroust

Alena hodila kabelku do křesla, chytila mě za ruku a táhla k oknu. Myslel jsem, že mi chce ukázat nějakou bouračku, ale to by její hlas nebyl rozjásaný, šťastný…

Zvědavě jsem odhrnul záclonu.

„Tamhle! U popelnic! Lezl tam chroust! Chroust, Pavle! Já už neviděla chrousta aspoň… aspoň dvacet let! Naposledy jsem ho viděla ve třetí třídě! Na škole v přírodě!“ Díval jsem do jejich nádherných zelených očí, které nadšením rozšířené, hrozily vtáhnout mě do sebe.

Kdy já viděl naposledy chrousta

„Kdy tys viděl naposledy chrousta “

Je báječná! Je nádherná! Ví, co si myslím, a to znamená jednu jedinou věc! Že jsem si před třemi lety dobře vybral! Hodíme se k sobě! Bude nám to klapat i v manželství! Bude!

„Kdy To už je taky pěkně dlouho. Ale vzpomínám si… když jsme byli malí, stačilo zatřást stromem a pokaždé nějaký spadl!“

Zavýskla.

„Jéééé! My taky! My taky třásli!“

Nebo…,“ pokračoval jsem ve vzpomínkách, „když jsme je sevřeli do dlaně, tak šimrali. Pamatuješ “
Přitiskla se ke mně.

„Pamatuju! Pamatuju! Šimrali! Ale já se jich nikdy nebála! Nikdy! Sevřela jsem dlaň! Pevně jsem ji sevřela a nechala se od nich šimrat! Brrr!“

Oba jsme se vzpomínkami zadýchali. Začali jsme se líbat.

„Pavle…“ Vyprostila se mi z objetí a já se jí skoro utopil v očích. „Pavle… a také… také jste je dávali do krabiček od sirek “

Zasmál jsem se.

„Štrachali tam jako posedlí!“

„Ale pak jsme je pustili!“

To jsme řekli oba najednou. A pak jsme se už na sebe jenom dívali. Společné vzpomínky na chrousty v nás probudily touhu být si ještě blíž. Pevně jsem ji objal a odnesl na postel. Když jsem z ní stahoval šaty, uvědomil jsem si, že příběh chrousta nedopověděla.

„A jak to dopadlo “

„Co “

„Co je s ním Kam jsi ho dala “

Schovala mi hlavu do podpaží, nadzvedla se a stáhla si kalhotky.

„Prosím tě, teď už mlč… mlč… mlč…“

„Alíčku…“

Jemně jsem na ni nalehl a pak jsem ji pomalu zaléhával víc a víc.

„Co je s ním, Alíčku Co je s ním Alíčku, co je s ním “

„… víš, jak jsem ho uviděla… jak jsem si uvědomila, že je to chroust… já se tak lekla!“

Široce rozevřela oči a objala mě rukama i nohama.

„Tak strašně jsem se lekla, že jsem na něj dupla!“

Povídka je z knihy Když řeka pod ledem, která vyjde na podzim 2006 (www.kdyz.cz).