Chřest, zelenina králů, působí tělu rozkoše… .-)

Králův zahradník tedy přišel na tzv. pěstování „pod teplou vrstvou“, což je proces, samozřejmě ve zmodernizované podobě, používaný dodnes. V 19. století byl pro svou pověst falického symbolu a labužníkovy rozkoše byl chřest zakázán v penzionátech pro mladé dívky. Řádové sestry se totiž obávaly, že chřest vyvolává u dívek představy a dráždí smysly.

Hippokrates prý chřest užíval jako diuretikum. Jules César ho jedl s rozpuštěným máslem. Pověst praví, že jeden voják, Charles Depezay, který unikl z Paříže okupované pruskými vojsky v roce 1870, se ukrýval v chřestovém poli. Pozoroval pěstování této rostliny a o několik let později ji vysadil v Sologne, kde se od 20. století pěstuje pravidelně. Jeho první sklizené výhonky ochutnal osobně maršál Mac-Mahon. Do ostatních částí Evropy se prý rozšířil z Holandska.

Známe dva druhy chřestu, resp. dvojí druh zpracování. Jedná se o chřest bělený a nebělený, tedy zelený. Zelený chřest má ponechánu výraznou zeleninovou chuť a podíl vitaminu C je podstatně vyšší, bělený chřest je však zase jemnější.

Chřest je díky obsahu vlákniny dobře stravitelný a má příznivý vliv na funkci střev. Sbírané části chřestu mají silný močopudný účinek, kořen je složkou čajů ordinovaných při onemocněních dolních částí močových cest nebo jako pomocný lék při ledvinových kamenech. V lidovém léčitelství se chřest používal jako povzbuzující nebo tišící prostředek při léčbě zánětu nervů nebo revmatismu a také se traduje, že výluh z plodů chřestu je účinný při impotenci. Chřest dobře působí jako preventivní prostředek proti žaludeční nevolnosti a při pálení žáhy, působí na snižování krevního tlaku, uvolňování cévních spazmů, snižování tepové frekvence. Opakovaně konzumovaný má sedativní účinky, doporučuje se při léčbě kolik. Napomáhá nedráždivému uvolňování nahromaděné vody. Příznivě působí při chronických ekzémech. Protože jeho pravidelná konzumace zlepšuje látkovou výměnu, je vhodný při obezitě, cukrovce a kožních chorobách.

Podle jihoafrického chirurga Christiana Bernarda, který se v roce 1967 proslavil první transplantací srdce na světě, tvrdí, že chřestová kúra je vynikající prostředek na srdce. Zdůraznil, že tato zelenina povzbuzuje kardiovaskulární činnost a že „chřest je vynikající močopudný prostředek, který pomáhá srdci odlehčit.“
Je však třeba poznamenat, že lidé trpící dnou by neměli chřest ve větším množství konzumovat, protože obsahuje puriny, které zvyšují hladinu kyseliny močové v kloubech. Pro vysoký obsah minerálních solí není vhodný pro děti jako hlavní jídlo. Nedoporučuje se ani pro nemocné se žlučníkem a při močovém písku, protože obsažené aminokyseliny hromadí v organismu dusíkaté látky a bílkoviny.

Nandat na talíř si můžete do sytosti, 100 g chřestu obsahuje jen 17 kcal.
Dá se konzumovat nejen vařený, ale i syrový. Ten obsahuje nejvíc cenných látek. Po většinu roku je v obchodech ke koupi chřest sterilovaný. Chutná výborný zapékaný, v těstovinách nebo jen tak povařený a přelitý holandskou omáčkou.

Bonduelle.cz
foto:internet