Česko Slovensko má talent: Největší omyl v soutěži!

A to tak, že z malých pochybností se staly velké průšvihy, a jedno zděšení se rozmnožilo na celou hromádku.
Aby bylo jasno, tak talentové soutěže sleduju tuze ráda (kromě novácké Talentmánie…), takže moje kritika opravdu nevychází z všeobecně omílaného argumentu o rychlokvaškách – ať si kvasí jak rychle se jim zachce, jestli na to mají. A v tom je právě ta potíž, většina soutěžících v neděli pohořela, ale kdyby jen to! Jak to vidím já, tak vlastně trochu pohořela i porota. Ale jedno po druhém…

Hra na porotce je super, zvlášť doma v obýváku, a jsem přesvědčená že nejsem jediná, kdo o výkonech „talentů“ vede rozsáhlé debaty a ví všechno nejlíp. Tak si na něj teď znovu zahraju, a klidně mi dejte vědět, jestli se mnou souhlasíte, nebo byste mi taky nejradši dali červený křížek…:-)

Amanitas
Oheň, akrobatické kousky, dramatická hudba, vážně myšlená stylizace, ok. Bohužel to představení v semifinále bylo nedomyšlené, až na pár momentů nemělo nijakou postřehnutelnou choreografii a byly tam nesmysly jako že někdo jezdí dokola na prapodivném bicyklu – v té chvíli by člověk čekal (a chtěl), aby na tom byciklu něco zajímavého předvedl, ale on, teda vlastně ona, na něm jenom jezdila a… a nic, prostě na něm jezdila dokola. Celé to i zapříčiněním několika velkých chyb, jako je zakopávání a zamotávání do hořícího provazu, působilo vlastně dost amatérsky, i když to vypadalo dost náročně.

Adéla Ferencová
Tohle naprosto nechápu. Nechápu, kdo vybral song od fenomenální Adele – Rolling in the deep, pro desetiletou holčičku. Na svůj věk zpívá dobře. Opravdu dobře, někdo by řekl skvěle. Ale důležitý je tam ten začátek věty. Na svůj věk. Nechápu, proč mám být odvařená z toho, když desetiletá holčička ne zas tak dobře (fakt se to tentokrát moc nepovedlo, bylo to takové útrpné a ukřičené, k vidění zde, v podání Adele na videu níže.) zpívá o rozchodu s chlapem, o kterém si myslela, že je její životní láska, a teď je z toho rudá vzteky, že tomu uvěřila, konečně přes ten vztek vidí všechno v jasných barvách, nějaké jizvy z toho vztahu jí ale zůstavají… Jak příhodné… A tvrdit, že když je to jako anglicky, tak je jedno, o čem to jako je, protože tomu jako stejně nikdo nerozumí, hlavně když je to jako hezká písnička, tak s tím na mě jako nechoďte…

Jaroslav Hueber
Tady bych nejradši napsala jen „no comment“. Ale ono to není tak jednoduché. Ten pán má totiž jen čtvrtinový podíl na tom, jak moc velký trapas to byl. Ti zbylí jsou Jaro, Martin a Lucka. Mysleli to dobře, ale nemohou se s mířit s faktem, že dosud se nikdy v žádné talentové soutěži nepovedlo udělat ten vytoužený husarský kousek (a ani se nepovede), přesvědčit soutěžícího, který ve skutečnosti nemá talent, který si myslí, že má, ale tím, jak jej předvádí, je tak srandovní, že by měl být vlastně komik. Jen kdyby si ze sebe uměl udělat legraci, a přestal si myslet, že je superstar. Pan Hueber na pódiu postával a podupkával, před tím málem vypadl z auta, obklopen hromadou polonahých tanečnic, několikrát na drahnou chvíli dokonce zmizel ze záběru, protože se odpotácel někam do prčic, nebo se schovával za těmi holkami, a jednou se pokusil povyskočit a trochu se u toho pootočit. Celé to postrádalo nadsázku a z té trapnosti se mi, jak se tak říká, rolovaly ponožky. A porota ho ještě nechala v tom, že to bylo vlastně super.

La Gioia
Fajn nápad, ale na rozdíl od Lucky Bílé bych na koncert nešla. Je to samořejmě o vkusu. Operu mám ráda. Ale ne všechno, co se zpívá italsky, je opera. Když přezpíváte starý song Michala Davida v italštině, tak to prostě moderní opera není. Je to Michal David italsky. Fandím jim, ale hudebně by to měli vymyslet jinak.

Karel a Karel
Než vystoupili, byli to pro mě jasní finalisté, stejně jako pro Martina Dejdara. Ale pak to celé projeli. Největší zklamání večera. Neumělé používání starých vtipů, zmatek nejrůznějších motivů trvajících vždy jen pár vteřin, myšlenka žádná. Škoda.

Jiří Harnach
Tohle je skutečný talent! To přece musí vidět každý, kdo má oči ke koukání a uši ke slyšení. A tady je taky dosud ten největší omyl v celé soutěži. Kluk, který je vynikající hudebník, textař, komik a zpěvák, který dokáže během hodinky vystřihnout supervtipnou písničku jakéhokoli žánru, na jakékoli téma, za použití libovolných pěti slov. Zpívající holčičky mě taky dojímají, a naprosto rozumím, proč, když došlo na lámaní chleba, a porota měla vybrat mezi Adélkou a Jiřím, dala Lucie svůj hlas Adélce. Ale proč Jaro Slávik popřel všechno, co se dosud naspílal o dětech v showbyznysu, tomu moc nerozumím. Utěšuje mě jenom vědomí, že Jaro i Lucie projevili vážný zájem o Jirkovy texty, a je téměř jisté, že má o práci a úspěch postaráno.

RDS company
Multinárodnostní taneční skupina z Bratislavy, jejímž členem a choreografem je i tanečník, který vystupoval na koncertech třeba s Kylie Minogue nebo Beyoncé. Bohužel se to ukázalo i na jejich vytoupení, bylo tam pár pěkných momentů, ale až ke konci. Přitom se podle mě pohřbili sami, jako ostatně většina ostatních, tím, že to moc překombinovali. Jestli to mělo příběh, tak ne tak dobrý, aby byl vidět. A víc než cokoliv jiného to většinu času vypadalo jako křoví k velkolepému koncertu. Sakra dobře udělané křoví. Ale pořád křoví.

Monika Stanislavová
A tohle byla velká škoda. Této ohromně sympatické paní jsem postup přála. Zpívat umí, o tom žádná, ale nevím proč v semifinále zkoušela zpívat se zaťatými zuby. Zkuste si to. Moc to nejde. A nezní to dobře. A vypadá to ještě hůř. A byl tu ještě další problém. Když zpívala v prvním kole You are not alone od Michaela Jacksona, tak jsem jí to věřila, jako málokomu, a byla bych jí slavný „Feeling good“ věřila znovu, kdybychom opět nenarazili na angličtinu. Jsem toho názoru, že když člověk zpívá v cizím jazyce, tak by mu mělo být rozumět stejně, jako kdyby zpíval v mateřštině. Je to prostě hrozně směšné a potopí to každý song a každého zpěváka, když si tu angličtinu snaží „přivohnout“. Tady jeden příklad za všechny: V té písni se na konci každého verše sloky zpívá „you know how I feel“. V podání Moniky Stanislavové to znělo: „judou havajfíl“, opravdu, přesně takhle, což by se dalo přeložit jako „přestože cítíš Havai“. Původní význam „ty víš, jak se cítím“ by v tom jeden pohledal…

Stevie Starr
No, a pak teda konečně přišla pecka. Už spolknutí a následné vyplivnutí kulečníkové koule je dost husté. Když Stevie bez problémů spolknul 5 očíslovaných mincí, a pak mu vyskakovali zpátky z žaludku v pořadí, jaké určila porota, to už bylo neuvěřitelné. A když spolknul hromadu cukru, který zapil vodou, a následně se jeho pusa proměnila na cukřenku, ze které se sypal cukr suchý jako písek v poušti, to už bylo sakra neskutečné. Ale co předvedl tentokrát, to už nepochopí nikdo. Pokud jste to neviděli, napravte to zde. Sám Stevie vysvětloval, že se princip fungování jeho útrob pokoušeli pochopit nejrůznější vědci a lékaři, ale na nic zásadního nepřišli. Ono to ale nevadí. Pochopit to nemusíte, stejně vám nezbyde nic jiného, než zírat s otevřenou pusou.
Co je na Steviem ale podle mě nejlepší, je jeho humor. Dělá si z toho všeho legraci tak milým a neodolatelným způsobem, že ho musíte zbožňovat, i kdybyste nechtěli 🙂

Suma sumárum

Postoupili:
Stevie Starr
La Gioia
Adélka Ferencová

Největší zklamání:
Karel a Karel

Největší překvapení:
Postup La Gioia

Největší omyl:
Nepostup Jířího Harnacha

Největší trapas:
Jaroslav Hueber

Největší bomba:
Stevie Starr