Česko Slovensko má talent: Lucko, uber!

Opravdu už bych si klidně odpustila sledovat vitálního důchodce, který se snaží v rytmu rock´n rollu tančit jako za mlada, ale tělo už vypovídá poslušnost (Btw, vůbec nechápu, proč jej porota pustila do dalších kol, copak tohle by bylo opravdu reprezentativní vystoupení kdekoliv ve světě?:-)).  Stejně jako já na tom byl asi i Jakub Prachař. Jeho komentář byl všeříkající: „To jsou takový ty momenty, kdy si vážíš vlastního dědy……… že nepřišel.“ Nemusela bych vidět ani arytmická vystoupení striptérek, ač Jarův mlsný pohled stál za to, nechyběl by mi falešný zpěv ani nevtipné převleky.

Chci se konečně dobře bavit a to s lidmi, kteří něco opravdu umí. A že jich je i ve druhé řadě celá hromada.  Třeba tančení skupina Credance byla naprosto super, stejně jako malí talentovaní zpěváci, skvěle jsem se bavila při Bajce skupiny Japka. Myslím, že Jiří Korn a jeho 4tet mají pořádnou konkurenci, líbila se mi akrobacie na látce i kluci s vlastním tanečním stylem, nebo vtipná a talentovaná zpěvačka Andrea Gabrišová.. .
Baví mě i oba moderátoři. Míň už pak Lucka. Myslím, že stylistka se na ní občas vyřádí až zbytečně moc, vždyť Lucka je hezká ženská a zasloužila by si asi lepší styling než bílý ubrus v ulízaných vlasech nebo pružinu na krku. Pravda, díky ní mi vytanuly na mysli vzpomínky z dětství. Jako dnes si pamatuji, jak můj nejmladší strejda tehdy ještě bydlící u babičky, každé sobotní a nedělní ráno posiloval s pružinou. Pamatujete na ty kusy smotaného železa s dřevěnými konci, co se nedaly natáhnout od sebe ani při nejlepší vůli na víc než dvě vteřiny? 🙂 Co mi však u Lucky vadí mnohem víc, než občas nějaký ten nepovedený účes, nebo špatně vybraný model, je její věčné kvičení, pískání, výskání, výkřiky i ječivý smích, který ruší poslech, bohužel zpravidla těch lepších vystoupení, ale hlavně musí rušit neskutečně samotné soutěžící. Nevím, jak vy, ale nějak jí tyhle emoce nemůžu uvěřit. Co vy?

Líto mi pak bylo vyloženě Martina Dejdara, jehož kamarádka se už podruhé snažila prorazit a podruhé byla vyhozena. Martin ztratil slov, bylo mu líto, že z kdysi nadějné a talentované umělkyně dnes zbylo jen torzo. Mezi porotci se vzápětí otevřela diskuze, kolik lidí ze showbyznysu dokáže odejít ve správný čas. S čím jsem měla trošku problém, byl kaskadérský tým Agilitas. O tom, že v České republice je opravdu kvalitní a profesionální kaskadérská škola jsme se mohli přesvědčit už několikrát, vzpomeňme třeba na slavnou scénu z Titanicu. Ale provedení v „Talentu“, kdy přes střelbu samopalů a výbuchy granátů nebylo slyšet vlastního slova, po zásahu hasičské jednotky nebylo vidět na krok a prostor Brněnského divadla byl zamořen, mi přišlo jako prima zábava na Svatováclavskou zábavu, ale ve Vegas nevím, nevím, jestli by je pustili přes ostražité bezpečnostní kontroly. 🙂

A když už jsme ve městě zábavy, opravdu si někteří rodiče, kteří přihlásili své děti do této show, přejí, aby vystupovalo na místech, kam rozhodně v deseti nebo jedenácti letech nepatří? Jak se koukáte vy na dětské hvězdy. Myslíte, že jsou spíše obětí uspokojení tužeb vlastních rodičů, nebo opravdu tak touží přijít o dětství a vpadnout do světa dospělých? Pustili byste vaše děti do podobné soutěže?