Černý rybíz
Patrně až ve 14. století se černý rybíz dostal z přírody do našich zahrad jako léčivá rostlina. Nejprve byl dokonce považován za jedovatý či nevhodný k požívání.
Jestli za to mohlo jeho někdy až „jedovaté aroma“, to nikdo neví. Málokdo také ví, že roste planě v lesích severní a střední Evropy.
Cenné kuličky s výraznou vůní
Černý rybíz má své typické aroma, které nemusí být každému příjemné. Drobné kulovité černé bobule mají uvnitř semena a mírně rosolovitou dužinu.
Plody mají až 3% vitamínu C, karotenu víc než pomeranče, dále obsahují vitamín P, bioflavonoidy, vitamíny skupiny B, pektin, celulózu, antokyanová barviva, třísloviny, silice, z minerálních látek pak draslík, železo, hořčík, vápník a mnoho organických kyselin, některé z nich mají i baktericidní účinky. Obsahují až 10% sacharidů, převážně jednoduchých cukrů.
Energetická hodnota černého rybízu je tedy nízká, zato je cenný látkami v něm obsaženými.
Bomba pro naše zdraví
Plody mají močopudný účinek, jsou vhodné při revmatismu, zlepšují pružnost cév. Nálev ze sušených plodů nebo šťáva s medem léčí záněty v ústní dutině a prospívá při angínách.
Používáme je hlavně syrové, jinak na džemy, rosoly, mrazíme ho, dáváme do moučníků. Vyrábíme z něj šťávy, likéry, kompoty, omáčky.
V potravinářském průmyslu se používá jako barvivo. A rybízová silice se uplatní i v kosmetickém průmyslu. Kromě plodů jsou léčivé i pupeny a listy.
Zdroj: údaje o obsahu látek v černém rybízu:
Lánská, Žilák: Jedlé rostliny z přírody (aventinun, 2006)
