> Blogy > Blog redaktorů >Čas dětství aneb Trocha vánoční nostalgie
Čas dětství aneb Trocha vánoční nostalgie
Čas dětství je v mých vzpomínkách něco krásného, nenahraditelného, neopakovatelného. Nikdy mi ho nikdo nevezme. Neskonale ráda na něj vzpomínám, zvláště o Vánocích. Je to čas, který bych s chutí vrátila. Znovu bych chtěla prožívat ty malé starosti, které mě provázely.
Znovu bych chtěla být malou culíkatou holkou, kterou vůbec netrápilo, že u moci jsou nějací lidé, co si říkají komunisté. Nevadilo mi, že jsem pravidelně chodila na pionýrské schůzky. Tím spíš, že rodiče se v rámci zachování zdravého rozumu svých dětí jeho vedení raději ujali sami. A tak jsme místo poučování a neustálého školení, jak a co by měl správný pionýr dělat, chodili na výlety, hráli hry, chodili za pokladem. Vraceli jsme se uondaní, ale náramně vyblbnutí.
Vrátila bych zpátky léto a s ním prázdniny. Hlásily se nezaměnitelnou vůní prosycenou květy planých růží a ohýnků, které jsme pálili na zahradě. Ale i vůní třešní, které jsme tajně loupili v sadech, a peckami jsme pak stříleli tak, že trička byla na odpis. Většinou ta nejúžasnější trička, která jsme obrečeli. Vždyť tričko se Sandokanem, to bylo něco.
Chodili jsme na brigády, také jsme za trest natírali plot a uklízeli kolem domu všechnu zeleň, kterou jsme v noci poseli hromadou papírových vlaštovek. Uznejte, že soutěž o to, komu doletí dál, je důležitější než nějaký náběh na infarkt dospělých, když ráno vyrazili do práce.
Zimy jsou v mých vzpomínkách plné sněhu. Celé dny jsme vydrželi sjíždět kopce či bruslit na zamrzlém koupališti a vůbec nám nevadilo, že jsme byli celí promočení. Místo dodržování pitného režimu jsme lízali rampouchy.
K Vánocům zase patřily nákupy dárků a naše fantazie rozhodně nebyla bezbřehá. A tak jsme vzali útokem jedinou drogerii ve městě a celou jsme ji důkladně prostudovali. Nakonec zase vyhrál Barbus pěna na holení, k tomu štětka a pro mamku Živé květy a vlhčené voňavé kapesníčky za tři kačky. Tehdy byly pečlivě složené po jednom kousku do pěkného obalu a dnes si jimi utíráme… no, však víte co.
Stáli jsme nekonečné fronty na mandarinky a smáli se nervózním dospělým, kteří neměli čas ani chuť čekat, jestli po přejímce zboží budou i banány. Běhali jsme do zeleniny a s radostí se doma chlubili, jak jsme se ve frontě rozdělili, abychom měli víc mandarinek. Pod stromečkem jsme neměli rádi měkké dárky, za to knížky, hračky a později spreje značky Impuls byly víc než žádoucí.
Čas dětství je něco, za co patří velký dík mým rodičům. Až teď dokážu ocenit, jak nádherné dětství nám připravili, a doufám, že jednou si tohle budou moci říct i mé děti.
