Brusinky měnící barvu jak chameleón

O brusinkách se zmiňuje už Plinius. Brusnice roste v sušších chudých kyselých půdách hlavně v borových lesích. Známá je svým spolehlivým desinfekčním účinkem na močové cesty.

Na plodech je zajímavé to, že jsou nejprve zelené, pak zbělají, a až poté se zbarví červenou živou barvou. Obsahují červenohnědá rohlíčkovitá semena. Brusnice brusinka je keřík známý téměř po celém světě. Roste v Japonsku, i za polárním kruhem. V severních částech světa spíše v tundrách, v jižních pak v horských oblastech, rašeliništích apod.

Plody jsou červené, lesklé, mají trpkou nakyslou chuť a moučnatou konzistenci.  Sbírají se od června do září, vybarvené, ale pevné. Čerstvé se nepoužívají. Přesto jsou vyhledávaným ovocem. Suší se a zavařují, připravují se z nich džemy na zvěřinu.  Navíc brusinková zavařenina se nekazí, neboť je v nich přítomen přirozený konzervační prostředek kyselina benzoová v množství lidskému zdraví neškodném.

Brusinky obsahují cukry, kyselinu citronovou, jablečnou, v menším množství kyselinu šťavelovou a benzoovou. Dále karotenoidy, vitamin C, flavonoidy, třísloviny, glykosidy, antokyany, pektina mnoho minerálních látek a solí.

Působí proti průjmům a jsou antisklerotické. Sušené či ve formě džusu jsou oblíbeným léčebným prostředkem při nachlazeném močovém měchýři. Stejně účinné jsou i listy, ale díky obsahu flavonoidů je občas tento čas špatně snášen, což se projevuje nevolností. Využívají se i v potravinářském průmyslu.

Zdroje:
Lánská, Živák: Jedlé rostliny z přírody,
Jirásek,Starý,Severa: Kapesní atlas léčivých rostlin