Bisexualita: nový trend?

Poprvé použil termín Darwin

Termín bisexualita (z lat. bi – dvojitý, sexus – pohlaví) použil poprvé pro označení jedinců z rostlinné a živočišné říše, kteří mají rádi stejné pohlaví, Darwin. Až později se takto začali také označovat lidé, které stejně sexuálně přitahují muži i ženy a s oběma pohlavími by mohli také uspokojivě sexuálně žít. Bisexualitu bychom si ovšem neměli plést s módním koketováním s různou orientací, bisexualita je totiž podobně jako homosexualita celoživotní, neměnný stav, který si osoba sama nijak nezapříčinila a nezvolila na základě vlastní vůle. Jen někdy se může stát problém ujistit se ve své orientaci, jestliže se chcete ujistit ve své orientaci podívejte se na článek Když vám sex nic neříká.

Jak vzniká bisexuální jedinec?

Přesto se dá říct, že určité dispozice k bisexualitě má většina lidí, odborníci argumentují v této souvislosti také tím, že až do třetího měsíce má lidský zárodek základy obou pohlaví. Teprve později jsou základy druhého pohlaví potlačeny a převahu nabývá pohlaví určené chromozomy. Přestože poté výchova výrazně potlačuje jakékoliv homosexuálně orientované chování, u některých se tyto tendence potlačit nedaří a přetrvávají i tehdy, žije-li osoba výlučně heterosexuálním způsobem života.

Alkohol může napomoci skrytým pudům

V dalších případech se mohou bisexuální (i homosexuální) sklony ozvat například v mimořádných situacích nebo při absenci zábran po požití alkoholu nebo drog. Příčiny bisexuality a homosexuality zkoumal mezi prvními zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud, který považoval sexualitu druhého pohlaví jako nevědomě zatlačenou do pozadí, ovšem takovým způsobem, že se může na vědomé i nevědomé úrovni při určitém pudovém vzrušení opět objevit. Příčiny viděl Freud v hormonálních vlivech.

Mnoho lidí si svou bisexualitou není jisto

Další specialisté pak prováděli také nejrůznější průzkumy týkající se odlišné sexuální orientace. Například Freudův současník Magnus Hirschfeld, sám homosexuál, zjistil, že 1,5% mužů se chová výhradně homosexuálně a 4% bisexuálně. Z této skupiny mužů se pak dvě třetiny považovaly za homosexuální, pětina za převážně homosexuální a zbylí si svou orientací nebyli jistí. Současní odborníci uvádějí, že k podobným číslům bychom na základě průzkumů dospěli také dnes.

Výchova a podněty okolí v dětství hrají svou roli

Také americký lékař a psycholog John Money postavil svá tvrzení ohledně bisexuality, na léta trvajících výzkumech a experimentech. Dospěl k závěru, že již během nitroděložního vývoje se vytváří v mozku buď monosexuální nebo bisexuální dispozice, takže jedinec bude inklinovat buď k jednomu pohlaví, nebo nevyhraněně k oběma. V raném dětství je pak nasměrován výchovou a svým okolím, výsledkem je pak neměnná orientace člověka, ať již heterosexuální, homosexuální nebo bisexuální. Začínáte se ztrácet ve své orientaci? Pomůže vám článek Jak vyzrát na vlastní hysterii?

Striktně bisexuální chování je výjimkou

Pro pohlavní identifikaci člověka je ovšem stěžejní jeho chování. To může být ovšem často zavádějící. Příležitostné homosexuální kontakty mužů jsou totiž daleko častější, než by odpovídalo frekvenci výskytu homosexuální či bisexuální orientace. Navíc striktně bisexuální chování, kdy by muži i ženy se stejnou intenzitou reagovali po celý život na obě pohlaví, je velmi vzácné. Spíše se jedná o určité periody, kdy bisexuální lidé inklinují k partnerům buď jednoho, nebo druhého pohlaví. Z toho vyplývá, jak obtížné může pro bisexuála být s konečnou platností identifikovat své pohlavní chování.