Bez bytu a s dítětem na cestě. Co mám dělat?
Jsme poměrně mladí manželé, ale s mým mužem se známe už dlouhých patnáct let. Poznali jsme se na střední škole a odtud se datuje také naše láska. Přečkali jsme spolu vysokou školu i první zaměstnání.
Zdroj: archiv redakceKdyž už jsme spolu byli deset let, požádal mne Marek o ruku a já souhlasila. Brali jsme se za půl roku a svatba byla nádherná i proto, že jsme trávili svatební noc poprvé v životě ve svém. Tedy jak se to vezme ve svém. Sehnali jsme si podnájem. A tak nějak jsme se od té doby protloukali podnájmy, jak to šlo. Minulý měsíc jsem však zjistila, že jsem těhotná. Mimčo jsme sice neplánovali, nicméně se na něj oba dva těšíme. Nemyslím si, že bych měla ve svém věku čas hazardovat a riskovat s potratem. A navíc ho ani nechci. Na miminko, které ve mně pomalu roste, se strašně těším.
Jenže řešíme problém s bydlením. Přeci jen se nám nechce přivést miminko do podnájmů. I když si je vždycky snažíme uzpůsobit k obrazu svému, nikdy to není bydlení podle našeho gusta. A tak jsme se rozhodli investovat do vlastního. Stejně nás měsíční nájem vyjde skoro tak, jako splátka hypotéky na dům. Jenže to jsme se pěkně přepočítali, když jsme si mysleli, že se nám podaří sehnat pozemek a postavit svépomocí malý domeček někde na periferii města.
Sehnat dnes pozemek za rozumnou cenu je téměř nemyslitelné. Obce vše rozprodaly, eventuelně to mají v majetku restituenti, kteří prodávají za cenu, za niž si člověk normálně pořídí luxusní dům. Tak nás napadlo koupit si starý dům nebo stodolu, tu zbořit a materiál použít na výstavbu domu nového. Jenže to je dnes taktéž nereálné. Přesto, že se všude píše, jak hodnota domů klesá, je na naše poměry hrozně vysoká a to i u těch starých zbořenin.
Nakonec jsme rezignovali na vlastní dům a chceme si koupit alespoň vlastní byt. Ovšem ceny bytů v lokalitách, kde by se nám líbilo bydlet a v nějaké slušné vzdálenosti od Markovy práce, jsou neuvěřitelné. I když jsme mysleli na to, že jednou budeme chtít bydlet ve svém, a celé roky, co jsme zaměstnaní, spoříme na bydlení, rozhodně na to nemáme. Jsem zoufalá, chceme stavět, chceme bydlet a nemáme možnost. Nemůžeme si v současné době dovolit pořídit si pozemek na hypotéku a stavět dům a zároveň platit podnájem.
Na dům na klíč bychom zase nedosáhli, protože bychom neutáhli hypotéku a podobně je to i s byty. Jsem zoufalá a vůbec nechápu, jak to řeší další tisíce mladých lidí. Přeci nemůžou všichni mít byty po babičkách a movité rodiče, kteří jim postaví domy. Jak může obyčejný člověk sehnat bydlení? Vypadá to, že i s miminkem budeme nuceni cestovat po podnájmech a měnit neustále bydlení.
Foto zdroj: profimedia.cz
