Anna Karenina se vrací – nenechte si ujít neobyčejný film!

Knihy versus film
Jak už to u filmových adaptací slavných románů bývá, nevyhnou se srovnání se svojí knižní předlohou. Anna Karenina z pera L. N. Tolstého není výjimkou. Annin příběh je v podstatě prostý, je však nutné si uvědomit, že v knize je pouze součástí mnohovrstevnatého uchopení ruské reality devatenáctého století. Filmová zpracování si však jako téma vybírají především Annin osudový vztah k důstojníkovi Vronskému. Nejnovější verzi milostného vzplanutí vdané ženy natočil režisér Joe Wright. Ten má „na svědomí“ mimo jiné také adaptaci Pýchy a předsudku Jane Austenové či Pokání Iana McEwana. Vyčítat režisérům, co ve filmu zachytili, a co v něm oproti samotné knize chybí, nemá z důvodu odlišnosti obou médií vůbec cenu. Anna Karenina byla zfilmována už čtrnáctkrát. Je zajímavé sledovat, jak byla její osobnost ztvárněna, a pokud vás ve škole povinná četba minula, možná máte právě teď konečně důvod si tuto klasiku přečíst.

[[related]]
Příběh – staré téma, přesto stále aktuální
Manželský trojúhelník – dva muži, jedna žena. Dalo by se říci: nic nového pod sluncem. Jenže jsme v prostředí, které je daleko méně tolerantní než naše současná společnost. Nevěra a případný rozvod znamenají pro její aktérku naprostý společenský úpadek, ztrátu postavení, přátel, majetku a navíc také dětí. Přesto Anna (Keira Knightley), zoufalá z citově nenaplněného manželství s vysokým státním úředníkem (Jude Law), podléhá. Cestou vlakem z Petrohradu do Moskvy za svým bratrem se setkává s hraběnkou Vronskou a následně s jejím synem (Aaron Taylor-Johnson). Vášeň, která mezí ní a Vronským vzplane, je neuhasitelná a pro Annu se stává zničující. Petrohradská smetánka jí poklesek neodpustí, Anna trpí odloučením od syna a následně i žárlivostí a celý příběh spěje k tragickému konci.

Pastva pro zrak i sluch
Film je zasazen do divadelních kulis a rekvizit. Postavy, ač stále v jednom sále, pomocí skvělé výpravy vstupují do různých prostředí, kde se děj odehrává. Epizody natočené v exteriéru ho brilantně doplňují. Divadelní atmosféra je doprovázena i hereckými projevy, které jsou v mnoha případech založeny na dynamice pohybu. Nechybí využití tance, choreografie a dramatická gesta. A samozřejmě kostýmy! Z nadýchané nádhery dámských šatů přechází zrak a můžete se vsadit, že když budou mít všechny ženy bílé šaty, přijde Anna v černých. Nedílnou součástí filmu je vždy hudba. Dario Marianelli, který je jejím tvůrcem, mistrovsky prodchnul i dva výše zmíněné snímky stejného režiséra. Tóny vám budou v uších znít ještě dlouho po odchodu z kina.

Anna a ti další…
Kromě vztahu Anny a Vronského přicházejí na přetřes další osoby a jejich vášně. Bratr Anny Oblonskij (Matthew Macfadyen), jeho podváděná žena Dolly a její sestra Kitty s nejprve odmítnutým nápadníkem, ale poté manželem Levinem. A samozřejmě nemůžeme pominout Anny manžela Karenina. Právě poslední jmenovaný působí, tak jak ho ztvárnil Jude Law, nejvěrohodněji. Samotná Keira Knightley v některých okamžicích bohužel selhává a přehrává. Z hlediska hereckého výkonu mě celkově přesvědčili více právě muži. Přesto je Anna Karenina film zejména o ženách, o těch, které dají přednost rodině přede vším, ale také o těch druhých… Můžete jim fandit, nebo je odsuzovat, ale to je tak vše, co s tím naděláte. Je to jejich volba.