Anna Buštová: Kůň… to není sportovní náčiní, které oprášíte a zase odložíte. Je to živý tvor, který potřebuje neustálou péči

Jste jednou ze čtyř studentů VŠTE, kteří byli podpořeni v rámci projektu na podporu studentů s mimořádnou sportovní výkonností. Těší vás to?

Určitě si toho cením. Byla jsem překvapená, když mi ze školy zavolali, že budu tímto způsobem podpořená. Chov koní je velmi nákladný. Není to sportovní náčiní, které někdo opráší a odloží. Kůň je živý tvor, který má potřeby. Vyžaduje čtyřiadvacetihodinovou péči. Každá finanční podpora je tedy dobrá. Takže ano, určitě mě to těší!

Je těžké sehnat ve vašem sportovním odvětví sponzory?

Není to nereálné, ale zájem moc velký není. Náš sport není tolik sledovaný. Drezury, parkury, na to člověk rád kouká, ale endurance už není divácky příliš atraktivní…

Jak velký tým máte kolem sebe?

Naposledy se mnou bylo na závodech osm lidí, ale není to pevný počet. Jezdí se mnou přítel, kamarádky, rodina… Máme to místo dovolených. 🙂

Každopádně pěkných dovolených, protože předpokládám, že se podíváte do různých zemí. Kam se chystáte letos?

Určitě na Slovensko, kam jezdíme poměrně často. Mají tam nově moc pěkný areál v Šamoríně.

Dotkla se vás koronakrize? Musela jste rušit zahraniční cesty?

Dotklo se to nás všech, protože byla posunuta celá sezóna. Tím pádem se posunulo i mistrovství České republiky, které mělo být původně v červnu. Předpokládám, že letošní sezóna bude zkrácená, protože není možné ji natahovat. V zimě se neběhá. Jakmile napadne sníh, půda je promrzlá, je to už nebezpečné.

Co tedy s koňmi v zimních měsících děláte?

Chodíme se třeba jen procházet, netrénujeme. Kůň má pauzu, aby se dal, jednoduše řečeno, dohromady. Aby se zregeneroval… Odpočine si fyzicky i psychicky. Dá se mluvit o zimním vypnutí.

Aktuální situace pro vás jistě není nejjednodušší, když nevíte, co bude za týden. Jestli se třeba opět neuzavřou hranice, nezruší veřejné akce…

Člověka ta situace mrzí, ale jsou důležitější věci, než že si nezajezdí.

Máte individuální studijní plán. Jak často do školy docházíte?

Ačkoliv mám individuální studijní plán, snažím se do školy chodit co nejvíce. Je to pro mě snazší, než se pak učit z domova. Během pandemie všichni viděli, že není úplně sranda se učit sám, když vám chodí zadání v mailech. Doma je nejhorší si k tomu sednout, udělat si čas. Jakmile nemáte disciplínu, odsouváte to až na zkouškové… Individuální studijní plán je pro mě v každém případě velmi důležitý. Bez něj by to asi nešlo. Tréninky by musely jít stranou, nejspíš bych se nedokázala o všechny koně postarat. Jsem proto moc ráda, že mě škola podpořila a individuální studijní plán mi umožnila.

Čeká vás praxe. Co třeba ji zkusit v zahraničí?

Byla by tady možnost ji udělat v Dubaji, ale bylo by to pro mě těžké. Musela bych tu nechat koně, o které by se staral někdo jiný… V této chvíli zkrátka nevím, musím si to pořádně promyslet.

Celkem máte 13 koní. Zvládla byste ještě další?

Víc bych jich asi ani nechtěla. Už takhle je to tak, že nemám dostatek času se maximálně věnovat každému z nich. Jsou spokojení, s každým se pomazlím, ale být jich víc, bylo by to na úkor jich všech.

Určitě se dá říct, že pro vás koně představují především zábavu, jsou pro vás radostí. Nepřemýšlela jste o jejich komerčním využití?

Celkově budu radši, když to zůstane jen u koníčka. Jinými slovy… koňmi bych se živit nechtěla, ráda bych zůstala v oboru, který studuji.

Máte nějakou metu, které byste ráda dosáhla?

S kobylkou bych ráda dokončila mistrovství České republiky. Pak uvidíme, co bude dál. S koňmi je prostě těžké plánovat. Je to živá bytost, která může onemocnět, zranit se… Baví mě tréninky, závodění je pak taková třešnička, která ale člověka samozřejmě nabudí, když vidí, že je jeho kůň fresh, že se mu daří… Prostě když je vidět, že jdou tréninky správným směrem.

Jaká je vaší denní rutina?

Jsem u koní od rána do večera. Tréninky se každopádně snažím plánovat podle školy, počasí. Je ale třeba brát ohledy i na koně, který musí mít náladu. Když je kobyla v říji, tak se jí nechce, je protivná, nebo nemusí být vyspalá, raději tedy trénink oželím. Obecně se dá říct, že si stanovuji týdenní plán podle toho, co chci, aby kůň udělal.

A trénink je jak dlouhý?

Větší trénink trvá dvě až tři hodiny. Jindy se jdeme projít třeba jen na hodinku.

I vy se určitě musíte držet ve formě…

Samozřejmě je ideální, když k tomu člověk třeba jezdí na kole, dělá ještě jiný sport. Já třeba běhám, nejčastěji opět s koněm na vodítku. Ve fyzičce se udržuji tím, že připravuji mladé koně, kteří budou jednou sportovat, to je občas také pěkná posilka.😊

Z našeho povídání vyplývá, že se o všechno staráte sama za pomoci přítele a přátel. Je to tak běžné u všech sportovců ve vašem odvětví?

Ano, řekla bych, že v naší disciplíně se tady v České republice stará o koně každý sám.

Václav Votruba