Alkohol, přejídání a cigarety jako řešení problémů. Proč to nefunguje?

Máš to taky tak? Naštve tě šéf v práci, pohádáš se s kámoškou nebo dostaneš kopačky a hned sáhneš po skleničce vína, nebo něčem ostřejším, případně vyluxuješ lednici a zazdíš to krabičkou cigaret? Ale tohle ti problémy nevyřeší a vlastně ti od nich ani nepomůže. Dej si pozor, ať nedopadneš jako naše čtenářky, které se nám svěřily s tím, jak své životní krize vzaly za špatný konec.

Alkohol jen na oslavu

Psychologové se shodují, že alkohol problémy ještě prohlubuje a zveličuje je, proto doporučují pít jen, když jsi psychicky v pohodě. Jasně, to se lehce řekne, ale občas se panák nějakého toho špiritusu hodí, že? Ale odborníci jsou v tom přísní. Pití na žal je podle nich to nejhorší, co můžeme udělat. Když se totiž naučíme krize řešit alkoholem, je to nejsnadnější cesta stát se alkoholikem. Navíc pokud si dáš alkohol, když jsi ve špatném rozpoložení, emoce ještě prohloubíš a není nic trapnějšího, než někde v hospodě nad panákem vodky brečet cizím lidem na rameni, jak hrozný máš život. A o lítostivých esemeskách svému ex ve dvě ráno ani nemluvě. Své o tom ví i naše čtenářka Alice (32 let):

„Minulý rok byl pro mě hodně hektický. V práci nastoupila nová šéfová a začala dělat velké změny. Do té doby jsem svou práci stíhala v pohodě, ale jakmile začala nadřízená vymýšlet stále nové požadavky, byl to pro mě velký stres a kolikrát jsem si nedošla ani na oběd. Své zaměstnání jsem měla ráda a tak jsem se rozhodla bojovat a setrvat. Ten velký tlak jsem pak doma večer kompenzovala alkoholem. Nejdřív to byla sem tam sklenička dobrého vína, ale později jsem dokázala vypít láhev vína za večer. Jinak jsem neusnula. Když jsem pak onemocněla a dostala antibiotika, zhrozila jsem se, že nebudu moct na léky pít. To bylo pro mě varování. Rozhodla jsem se, že s pitím doma osamoceně skoncuji. Potíže v práci jsem vyřešila tak, že jsem šéfové narovinu řekla, že některé úkoly nestíhám. A překvapivě mě nejen vyslechla, ale dokonce ubrala. Alkohol žádné problémy nevyřeší,“ souhlasí Alice.

Přejídání problémy neřeší

Tolik jsi sázela na to poslední rande, ale on zase nezavolal. No co, přece se z toho nezhroutíš, aspoň nemusíš držet tajli a můžeš sníst všechny ty dobroty, co jsi schovávala v lednici. Náladu si ale nezlepšíš, ani když do sebe naláduješ několik kousků čokoládového dortu nebo pět rohlíků s vlašákem. Naopak. Nejen že budeš pořád odmítnutá, ale ještě k tomu půjdou nahoru kila. Lepší je si jít zacvičit nebo vztek vyběhat. Endorfiny na sebe nenechají dlouho čekat a tvůj problém se nebude zdát tak hrozný.

Gábina (30 let): „Jeden čas jsem měla na lásku smůlu. Dnes vím, že to bylo mým postojem, prostě jsem kolem sebe šířila špatnou energii, sebevědomí někde na nule a vlastně jsem se o sebe i přestala starat, protože mě stejně nikdo nechtěl. A k tomu jsem se začala přejídat. Večer u televize jsem slupla celou tabulku čokolády a dorazila to slanými brambůrky. Tloustla jsem a tloustla a při pohledu na sebe do zrcadla jsem dostala takovou depku, že jsem utíkala do nejbližší cukrárny pro dort. Nechápu, jak jsem mohla být tak hloupá. Dalo mi to sice práci, ale dnes vypadám docela obstojně, mám přítele a jím jen tehdy, když mám hlad,“ svěřila se Gábina.

Schovávat se před světem není řešení

Někdy se člověk dostane do situace, ze které podle něj není východisko. Nejčastější reakcí je strčit hlavu do písku a doufat, že problém tak nějak odpluje sám. Nedokážeme se mu postavit tváří v tvář a dokonce se zavíráme před světem, aby nám ten problém nikdo nepřipomínal. Jenže tato metoda je cesta do pekla. Ať jde o nezaplacený dluh, který kvůli našemu neplacení naroste do nebeských výšin nebo nějaký zdravotní problém, který se bude naší nečinností a přehlížením jenom prohlubovat či o mezilidské vztahy, které prostě lepší nebudou, pokud nenajdeme odvahu a s dotyčným si nepromluvíme. Schovat se doma pod deku není nejlepší způsob, jak vyřešit nesnáze.

Johana (26 let): „Před více jak pěti lety jsem se dostala do finančních potíží. Odešla jsem od přítele a nechtěla se vrátit k rodičům, takže jsem si vzala půjčku, abych měla něco do začátku. Vydělávala jsem totiž málo, protože jsem k tomu ještě studovala. Za několik měsíců jsem si půjčila ještě někde jinde, protože mi peníze, co jsem si vydělala, nestačily. Když mi došlo, že mé dluhy se dostaly do takových výšin, že je budu splácet několik let, tak jsem neměla už chuť nic dělat. Neměla jsem najednou žádný plán, na nic jsem se netěšila. Přestalo mě vše bavit a pořád jsem myslela jen na peníze. Na školu jsem kašlala, téměř tam nechodila, a v práci se nijak nezlepšovala. Pomohli mi až rodiče, kteří mi částečně dluh splatili a nabídli, ať než dokončím školu, se vrátím k nim. Prostě věděli, jak problém řešit, a doufám, že až se někdy zase dostanu do potíží, budu tomu správně čelit,“ slibuje si Johana.

Zrádná cigareta

Zapomeň na všechny berličky, které ti z těžké životní situace nepomůžou. Ať už jde o cigarety nebo dokonce nějaké drogy, nic z toho tvůj problém nejen že nevyřeší, ale ještě si zahráváš se svým zdravím. Cigarety nebo ještě hůř – drogy – ti možná přinesou úlevu na pár minut, ale to rozhodně nestojí za to, že v sázku dáváš své zdraví.

Lenka (38 let): „Většina kuřáků začíná někdy v pubertě, mě tento zlozvyk minul a nikdy jsem cigaretový kouř neměla v lásce. Ale když jsem se před třemi roky rozváděla, bojovala o svou jedinou dceru, protože exmanžel mě vydíral, že jestli se s ním rozvedu, udělá vše pro to, aby ji dostal do své péče, po cigaretách jsem sáhla. Zpočátku mě uklidňovaly. Ale pak jsem kouřila jen proto, abych doplnila nikotin. Jasně, potřebovala jsem nějaký relax, ale dnes už vím, že jsem si raději měla zajít do kina nebo odjet do lázní. Dnes už jsem rozvedená, dceru mám v péči já, ale bohužel závislost na cigaretách zůstala. Snad někdy přestanu,“ dodává si odvahu Lenka.

A jak to máš ty? Čím řešíš svoje problémy? Zapaluješ si jednu cigaretu od druhé či si dáváš na kuráž sklenku něčeho tvrdšího? Nebo se dokážeš potížím postavit a hravě je vyřešit? Napiš nám do diskuze.

Text: Alžběta Bublanová

Foto: Shutterstock.com