Agatha Christie
"Mám ráda život. Občas jsem byla k zešílení zoufalá, hluboce nešťastná, utýraná starostmi, ale přes to přese všechno jsem pořád naprosto pevně přesvědčena, že už jenom být naživu, je úžasné."
Narodila se 15. září 1890 v jižní Anglii jako Agatha Mary Clarissa Miller. Její otec – americký vystěhovalec Frederik měl stálý příjem z majetku, a tak nepracoval. Aghatina maminka Clara byla ženou v domácnosti a jen tak pro vlastní potěšení psala básně. Dětství Aghaty Christie tak bylo téměř idylické, naplněné klidem a pocitem naprostého bezpečí.
Rodinné finanční poměry se ale časem zhoršily a když malá Aghata zaslechla vzrušený hovor svého otce a matky o tom, že jsou finančně zruinovaní, vyběhla ven a vesele pokřikovala: „ …jsme zruinovaní, zruinovaní…“, protože to považovala za další šťastnou událost svého dětství. Zruinovaní – to ale ve skutečnosti neznamenalo pád do bídy, pouze nutnost uskromnit se.
Agatha velmi dlouho nepoznala, co je to škola, protože ji doma vyučovali rodiče. Když potom konečně na necelé dva roky nastoupila do školy, nestačila se divit. Zatímco matematika jí šla báječně, anglický jazyk jí činil neskutečné problémy. Naprosto nechápala smysl rozlišování slovních druhů, nechápala, nač může být dobrá interpunkce a její diktáty bývaly zaručeně nejhorší. O to víc se ale zpočátku těšila na slohové práce, které jí šly jedna báseň, alespoň do doby, než se k ní vrátily opravené. Podle učitelů psala slavná Agatha Christie přefantazírované bláboly a neuměla se držet tématu.
Skutečné školy se ale dočkala až v šestnácti letech, kdy kvůli tomu musela opustit rodinu a vydala se sama až do internátní školy v Paříži. I tam se ale velmi rychle stala zvláštním, interesantním zjevem, protože francouzský jazyk ovládala ještě hůř než ten rodný. Byla to ale také doba, ve které Agatha začala po boku svých spolužaček pozvolna poznávat život, začala si uvědomovat své ženství a také existenci opačného pohlaví. I Aghata Christie se v této době, jako ostatně všichni dospívající, brodila strašlivým osobním zoufalstvím. Jedinou trošku zajímavou věcí, kterou na sobě shledávala, byly její vlasy dlouhé tak, že si na nich mohla sedět. Jinak se ale viděla jako plaché nemehlo, které nemělo čím oslnit a pravé utrpení jí způsoboval její hrudník, který se na rozdíl od mnohých vrstevnic stále k ničemu neměl.
V té době se také rozhodovala pro možnou kariéru klavírní virtuosky, nebo zpěvačky, ale poté, co jí Charles Förster taktně naznačil, že je před publikem příliš ostýchavá (což ve skutečnosti znamenalo, že Agatha omdlévala před vstupem na jeviště trémou), smířila se s tím, že bude jen obyčejnou, průměrnou ženou. Když se ale jednoho dne zotavovala z prodělané chřipky, přinesla jí její matka do pokoje blok a tužku a navrhla své dceři, aby napsala povídku. Agatha se zdráhala s tím, že něco takového nedokáže, ale protože mamince se neodporuje, vznikla nakonec povídka Dům krásy a Agatha zjistila, že psaní je něco, co jí kupodivu baví.
Její rukopis se dostal do rukou tehdy slavného, ale nevrlého spisovatele Edena Philpottse. Ten mohl celé dílko tvrdě zkritizovat, ale místo toho se zachoval neuvěřitelně laskavě. Když viděl, že Agatha je velice stydlivá a neschopná unést soud o svém vlastním díle, oslovil ji dopisem, ve kterém její dílo podrobil dobře míněné kritice, kterou spojil s velkým povzbuzením a navíc přidal řadu praktických rad. Agatha se tedy vrhla na psaní, ale její další rukopis Sníh na poušti byl nakladatelstvím tvrdě zamítnut, což Agathu bolelo, ale nedalo se s tím nic dělat. Začala si tedy psát sama pro sebe, stejně jako kdysi její matka.
Po ukončení studií ji čekal, jako dobře vychovanou mladou dámu, už jen výhodný sňatek. Agatha prožila několik různých zamilování i očekávání sňatku z rozumu, ale jak se později sama vyjádřila, ze všeho nakonec naštěstí včas sešlo. Skutečná, velká a bláznivá láska přijela jednoho dne za Agathou na motorce nevalné kvality, narušila jí její zajímavý odpolední program a následně změnila celý její život. Tento muž – Archibald Christie ji totiž požádal o ruku. Rodina tuto situaci vnímala jako šílenství, protože Archibald byl poddůstojníkem a kromě svého žoldu a kapesného od matky neměl vůbec žádné peníze a Agatha tehdy vládla pouze dědictvím po dědečkovi ve výši 100 liber ročně. Přesto se vzali.
Archibald musel brzy po sňatku odejít do 1.světové války a Agatha se stala dobrovolnou ošetřovatelkou, jakých se tehdy vyrojily stovky. Velká část těchto dobrovolnic vzala nohy na ramena ve chvíli, kdy dorazili první zranění, doprovázení všudypřítomnými všemi a blechami, ale Agatha vytrvala a práce ji začala bavit. Ke své lítosti byla posléze převelena do přípravny léků, kde se učila chemickým reakcím uhlovodíkům, tabulce prvků apod. Ale ve chvíli, kdy jí při jednom z testů arseniku explodovala varná konvice, nalezla Agatha zalíbení v objevování jedů. V té době ji také prvně napadlo, že by mohla napsat detektivní román a začala na jednom takovém pracovat.
Po čase se její sladký Archie vrátil, válka skončila a Agatha přišla do jiného stavu. Celých devět měsíců prozvracela, ale dcera Rosalind přišla na svět jako pěkně tlusťoučké dítě s váhou 4,15 kg. Agatha porodila doma jen s ošetřovatelkou, která u ní zůstala ještě dalších čtrnáct dní a naučila jí vše, co souviselo s péčí o dítě – za to vše Agatha zaplatila pouhých 15 liber. Tak se z ní stala šťastná mladá paní – její manžel si našel práci a i když nebyli tak bohatí, aby si mohli dovolit například automobil, řadili se ke střední třídě, pro kterou tehdy bylo zcela běžnou věcí platit si služebnou.
V té době dostala Agatha také pozvánku do nakladatelství, kam před dvěma lety odeslala rukopis svého prvního detektivního románu Záhada na zámku Styles. Šéf nakladatelství jí vysvětlil, že pokud její dílo vydá, strašlivě riskuje a vystavuje se téměř jistému bankrotu, aby jí nakonec podstrčil k podpisu smlouvu, jejíž součástí byla i klauzule, která Agathu zavazovala k nutnosti vydání dalších pěti děl u téhož vydavatele za tentýž směšný peníz. Budoucí slavná spisovatelka ale ještě netušila, že bude slavnou spisovatelkou a tak radostí vyskočila až ke stropu a bez přemýšlení podepsala. Po několika spokojeně prožitých letech se ale štěstí unavilo a odlétlo jinam. Archibald pracoval převážně ve Španělsku a po jednom z návratů se přiznal, že bude šťastný, jen pokud si bude moci vzít o mnoho let mladší Nancy. Agathu zastihla také zpráva o smrti její maminky.
Následovalo 11 tajemných dní – dodnes uspokojivě nevysvětlených. Agatha zmizela ze světa. Nalezena byla pod jiným jménem, ubytovaná v hotelu a s možnou ztrátou paměti. Následoval rozvod, samota a ponoření do práce. Teprve o mnoho let později Agathu znovu požádal o ruku její dobrý přítel, o 14 let mladší archeolog Max Mallowan. Agatha, která vůči mužům značně zatrpkla, reagovala zděšením, které vystřídala dvě hodiny trvající hádka o smysluplnosti manželského svazku. Manželství se ale nakonec podvolila a prožila velmi naplněný partnerský vztah, který trval téměř 50 let.
Agatha Christie se již v průběhu svého života stala vůbec nejčtenější autorkou, kterou předčil pouze Wiliam Shakespeare, získala řadu ocenění, ale až do konce svého života dál psala do kolonky zaměstnání – žena v domácnosti. Výše jejích honorářů nijak nezměnily její v zásadě skromnou povahu a Agatha zemřela jako obyčejná žena 12. ledna 1976 a pochována byla jen za účasti nejbližší rodiny v Cholsey.
Když se o mnoho let později mnozí astrologové pokusili o rozbor jejího horoskopu užasli – podle všech tradičních postupů se před nimi objevil horoskop člověka, kterého by každý z nich označil za budoucího zločince. Agatha Christie ale všechny své původně špatné vlohy přetavila s pomocí literárního nadání do svých geniálně zpracovaných detektivek a prožila šťastný a pokojný život.
