Adam Mišík ujíždí na elektrice

Vizáží působí jako bezstarostný teenager, uvnitř je však zodpovědný, rozumný mladý muž, kterému leží na srdci osud naší planety. Jak jsme to zjistili? Jednoduše. Na rozhovor totiž dorazil elektromobilem.

Adame, proč zrovna elektromobil?

Myslím, že je to určitě věc, která měla přijít už dávno. V době, kdy lítáme na Měsíc, ale jezdíme pořád v autech, která spotřebovávají ropu, si myslím, že je to až trochu komické. Každý, kdo si vyzkouší elektromobil, pochopí, že je to skvělá věc. Elektrické auto má odpal a vy máte pocit, že jezdíte čistě, je to prostě fajn.

Ano, ale každodenní život s elektromobilem má spoustu úskalí. Za pár kilometrů dojde šťáva a dobíječka daleko. O cestě mimo město si můžeš nechat zdát…

Ani ne. Jezdím s Peugeotem e-208. Dojezd 340 kilometrů na jízdu po městě bohatě stačí. Dobíječku mám za rohem a o kousek dál rychlodobíječku, kde se auto dobije do plna za půlhodinu. Vypadá to sice, že s elektromobilem si lidi netroufnou vyjet z města, ale podle mě je to normální auto na každodenní život. Jezdím s ním i po dálnici a docela to sviští.

Jak důležité pro tebe je, jak auto vypadá? Potrpíš si spíš na stylovky nebo praktiky s pořádným kufrem?

Design auta je pro mě důležitý. Je to něco, díky čemu se do auta těším a mám z jízdy úplně jiný pocit. Co se týče auta, se kterým teď jezdím, musím uznat, že se fakt povedl, a líbí se mi, že ho všichni chválí. A navíc ta elektrika mě fakt baví!

Proč? V čem je to jiné než normální auto?

Má super akceleraci. Šlápnete na plyn a okamžitě vystřelí. A taky se mi samozřejmě líbí, že můžu zaparkovat kdekoli a zadarmo. To se fakt hodí! Jede hezky svižně, bez emisí, bez hluku, bez zápachu. Mám z toho dobrý pocit.

Adam Mišík jako ekolog? Jaký je obecně tvůj vztah k ekologii.

Nejsem žádný eko-fanatik, ale snažím se přemýšlet nad tím, co dělám, co ještě můžeme udělat. A přijde mi, že elektromobily jsou správná cesta. Lidi jsou někdy sami proti sobě a zbytečně odmítají nové věci, přitom to jsou věci, které nám mohou pomoct od sebedestrukce.

Když mluvíš o sebedestrukci, co taková sebedestrukce za volantem? Nehrozí ti, když tak rád jezdíš rychle?

Jezdím sice dost svižně, ale ne nebezpečně. Nemám rád zbytečné riskantní kousky a předjíždění. Kvůli dvěma minutám nechci přijít o život. Kéž by to tak mělo víc lidí!

Pojďme k tvojí práci. Na čem právě děláš?

Teď je to fakt těžká doba. Plánoval jsem turné, to padlo. Koncerty se letos zrušily takřka všechny a je nesmysl cokoli plánovat, když nevíte, co bude zítra. Snažím se aspoň psát nové písničky.

Máš nějakou novou?

Něco zajímavého se rýsuje. Mám něco, co pustím ven už brzo, a tuším, že se to bude líbit. Chci ale počkat na správnou dobu, až na to bude lepší nálada.

Umělci asi na letošní rok nebudou vzpomínat moc dobře. Co ty? Podařilo se ti tu dobu bez koncertování nějak využít pro sebe?

Horkotěžko se o to snažím. Pokouším se nebýt skeptický. V létě jsem měl pocit, že přišel čas se znovu nadechnout, teď je zase všechno jinak. Prostě teď jen doufám.

Tak to ti budu držet palce a těším se, stejně jako určitě i naše čtenářky, že tě zase brzy uvidíme naživo.